O nás

Na počátku všeho byla láska ke psům. Byli to psi nejrůznějších ras i voříšci všech známých z okolí. Všechny jsem od dětství milovala. A některé jsme se se sestrou pokoušely cvičit.

První skutečnou systematickou výchovu psa - plemene Welsh Corgi Pembroke - nám ( mně a sestře) umožnila až paní magistra Škůrková, lékárnice na penzi v Olomouci - Hodolanech, kde jsme bydlely. Hltaly jsme knihy o chování i chovu psů, výchově i výcviku... a zkoušely v praxi, jak se skvěle ve dvou lidech cvičí jeden úžasný pes - Arco ze Šmerkova dvora alias Carošek. Zůstal pro nás nezapomenutelným přítelem.

https://www.17th-meridian.cz/historie3.htm
A zatímco já si pořídila rodinu dřív než prvního psa, společně se sourozenci jsme tou dobou vybrali toho pravého rodinného psa do Hodolan, bernského salašnického psa. Zvítězil, protože splňoval všechna kritéria ideálního rodinného psa, který svou mohutností budí respekt a dokáže ohlídat svůj dům a zahradu.
Bratr si založil chovatelskou stanici z Hodolan a všichni jsme propadli chovu berňáčků. Stali jsme se postupně členy Klubu švýcarských salašnických psů. Bratr v roce 1992, já a sestra v roce 1996. 
Srdcem chovatelské stanice však nebyl ani bratr, ani já, ani sestra, ale tatínek - Bohumil Březovský - dlouholetý chovatel a včelař. Dokud mu to zdraví dovolilo, účastnil se všech klubových akcí a spousta známých chovatelů, kterých s léty přibývalo, se dlouho domnívala, že právě on - tatínek - je majitelem CHS z Hodolan. O všem měl a dosud má přehled, co mu síly dovolí, setkává se i nadále 
s přáteli z klubu na některých akcích, které jsou z Olomouce dobře sjízdné.

Stránky CHS z Hodolan jsem založila v roce 2010 a vedla je až do r.2016 - najdete je  zde. Dále v nich nikdo nepokračoval.
 První štěňátka z Hodolan narozená v Krčmani, kam jsme se s manželem přestěhovali v roce 2003, se narodila roku 2006, byl to vrh J. 
Od té doby již všechna štěňátka odchovaná pod hlavičkou CHS z Hodolan byla narozená a vypiplaná u nás v Krčmani.

Proč tedy změna ?

Bratr neuvažoval o převodu CHS, ač už sám neodchovává,  a já cítila potřebu pokročit dál, ale navázat na tradice. Proto vznikla chovatelská stanice Srdce Hodolan. Kdo je tedy skutečným srdcem Hodolan, to už víte, a komu jsme všichni srdcem propadli, je víc než jasné 

- 25 let s berňáčky je nevyvratitelným důkazem.